pondělí 7. prosince 2015

Snažím se naučit se milovat své tělo. Mít se ráda taková, jaká jsem, přestože nemám vypracované břišáky a neobejmu si stehno rukama.
Strašně mě vadí veškeré fotky vyhublých ideálů, které posouvají reálné vnímání sebe sama. Já prostě vím, že nejsem tlustá, ale stejně si tak připadám, kdykoliv svou pozornost zaměřím na faldík na břiše, který mám vlastně už od mala. To jen aktuální trend na mě křičí "Nemáš ploché břicho a vpadlé dovnitř, nejsi hubená!".

Krok po kroku se učím mít se ráda. Užívám si pocit nehladovění, pocit kdy se najím. Snažím se potlačit výčitky a myslím na své zdraví. Lucie, uvědom si, že jsi krásná. A to i s 55 kily a stejně tak s 60. Nikdo tě neposoudí jako tlustou, jen protože nemáš vysekaný pekáč buchet.

Začala jsem si chystat jídlo na další den. Jím, když cítím hlad, jdu se najíst. Když mám chuť na sladké, dám si ho a dám si ho klidně několikrát za sebou. Nepřejídám se, ale ani se neomezuji. Počítám s tím, že přiberu a těším se na to jako na dobré znamení. Znamení, že jím dost. Že moje tělo je v nadbytku, že můj metabolismus se může začít napravovat.

Těším se z energie, vrátila se mi barva do obličeje, vrátila se mi síla a dobrá nálada. Mám chuť cvičit, nemoc a kašel odeznívá s přílivem vitamínů z ovoce. Těším se na další jídlo.

Těším se na Vánoce, na svátky, kdy se konečně budu moct bez výčitek najíst a užívat si pohodu bez trýznění sebe sama. Těším se, až budu mít pár kil nahoře, až bude vše fungovat tak jak má a já budu moci sportovat s pocitem, že moje tělo je v blahobytu a buduji nové tělo, lepší a silnější.

Vidím sebe samu v budoucnu, hubenou ale přesto s jídlem. Těším se na to. Strašně moc a to mě vede dál, k tomu opět nesklouznout k dietování a výčitkám, k PPP, k záchvatovému přejídání. Já totiž chci jíst, chci se z jídla těšit, chci mít energii, chci sportovat, chci mít jednou děti, chci mít krásné zdravé vlasy a chci mít barvu ve tváři.

Proto jím, jím abych žila, nežiji abych jedla. Ale musím jíst, abych žila. Protože když jíst nebudu, pomalu se utýrám.

Tolik úvaha k dnešnímu večeru.

1 komentář:

  1. Ano! Já jsem si anorexií prošla, vyléčila se, přibrala a jednu chvíli bylo všechno v pohodě. Jenže jsem spadla do záchvatovitého přejídání a teď s ním válčím.

    OdpovědětVymazat