Moje cesta do pekla

Kdysi dávno jsem si žila bezstarostně, řešila jen klasické každodenní nesmysly, a jídlo pro mě bylo prostě jen jídlo. Nikdy mě nenapadlo říct si, ne to nemůžu jíst, budu tlustá. Jedla jsem co jsem chtěla, kdy jsem chtěla a vůbec jsem o tom nepřemýšlela. To, že se můj jídelníček skládal ze sladkostí a bílého pečiva asi nemusím zmiňovat, ale byla jsem štíhlá a tak jsem to vůbec neměla důvod řešit.

Zhruba v 17 letech se to ale změnilo. Potkala jsem někoho, kdo se věnoval posilování a mě to tenkrát zaujalo. Začala jsem se zajímat o stravu, posilování, fitness a skladbu jídelníčku. Váha ukazovala 54 kg.Tenkrát to bylo super, jedla jsem hodně vloček, tvarohu, ovoce, zeleniny. Měla jsem nastavený příjem na nabírání svalů, chodila jsem kdy to šlo do posilovny a zvedala jsem, dřepovala jsem, tahala jsem mrtvý tahy. A taky to mělo výsledky, moje tělo vypadalo dobře jako nikdy předtím. Silné nohy, ploché břicho, vypracovaná záda. Dostala jsem se váhově na asi 56 kg. Ráda na ty časy vzpomínám, bohužel to nemělo dlouhé trvání.

Po pár měsících snažení jsem odjela na pracovní stáž do Anglie, kde jsem absolutně vypadla z režimu, jedla jsem pouze ráno a večer, a to samé sladké pečivo, marmelády, sladké cereálie, sušenky. Po 14 dnech jsem se vrátila s pár kily nahoře a s odhodláním dostat to okamžitě pryč. V té době jsem vážila 60 kg.

Přišli prázdniny a s nimi pracování na ranní směně, jídla v krabičkách, nedostatek energie. Přesto jsem dokázala nabraná kila celkem snadno dát dolů. Začala jsem se věnovat běhání a posilovnu pomalu úplně opustila. Běh mě ale přestal bavit, a tak jsem jen chodila do práce a jedla, s nechutí neustále dodržovat jídelníček a novou prací v kavárně, jsem se docela často podívala na zoubek různým kafíčkům a dortíkům.

Se začátkem září se ze mě stala vegetariánka, zajímala jsem se o vegetariánství a veganství dlouho, a s novým přítelem, který byl vegetarián několik let, jsem i já konečně vynechala maso ze svého jídelníčku. Pár týdnů mi trvalo adaptovat se a následně jsem se vrhla i do veganství. Věnovala jsem se cvičení HIIT doma podle videí na youtube, jedla jsem vegansky, řekla bych že tenkrát méně než bych měla, a protože to bylo první stravování pod bazální metabolismus, váha šla rapidně dolů a o Vánocích 2014 jsem byla opravdu hodně štíhlá. Jenže tenkrát si přesně pamatuji ten zlom - tělo se začalo bránit.
Tehdy to přesně začalo. Záchvatové přejídání a PPP.

Každý večer jsem se nemohla dojíst, cpala jsem se vším co mi přišlo pod ruku. Byla jsem schopná sníst několik chlebů namazaných marmeládou, posypaných kakaem, k tomu plechovku fazolí v rajčatové omáčce, cukroví, čokolády, másla. S tím jsem odjela na zájezd do Alp, kde jsem se cpala k obědu i k večeři hranolky s kečupem a během dne sušenkami. Postupně jsem začala nabírat.

Začala jsem přejídání vyvažovat hladovkami. O víkendu jsem se cpala sladkým, několika kusy dortů, balíčky oříšků. Nemohla jsem se dojíst, záchvaty přejídání měli spojitost i s psychickým stavem, kdy jsem dostávala zabrat od svých nejbližších. Bývalý přítel, rodina. Nic z toho mi nepřidávalo a já se potácela mezi hladověním, zajídáním bolesti a výčitkami.

Pak jsem získala nové odhodlání to změnit, získat stejnou postavu jako rok předtím. A nenapadlo mě nic lepšího, než začít držet veganské sacharidové vlny. Takže jsem si rozepisovala jídelníček, rvala do sebe bílkoviny ve formě tofu, čočky, sojového masa a sacharidy podle dnů vlnění.
Nedalo se to vydržet. Ve vysokosacharidové dny jsem opět trpěla záchvaty přejídání, kdy jsem se nemohla dojíst a až pocit, že jsem naprosto přejedená, mě dokázal uspokojit.

Tehdy jsem prostě vše vzdala. Začala jsem jíst bez toho, abych řešila co jím. Bohužel ale většina toho bylo samé sladké, sušenky a další jídla, bohatá na tuky a cukry. Po pár týdnech jsem si sama sebe prohlížela v zrcadle a nepoznávala se. Tělo rozhozené dietami, sacharidovými vlnami a přesycené sladkým se mi odměnilo špeky na břiše a tlustými stehny. Začala jsem znovu běhat, přestala jsem pít a aktivně se snažila něco shodit. Trochu jsem dolů dostala a kdybych se nepřestěhovala, mohlo to být v pořádku.

Ale přišla změna a já se odstěhovala do Prahy. Z práce jsem domů chodila zajídat samotu a nudu. Od rána do večera jsem pojídala něco mezi jídly. I když jsem si vařila zdravé obědy, a měla zdravé vyvážené snídaně, mezi tím jsem si hodně oblíbila horkou čokoládu, neodolala jsem croassantům, různým sendvičům, čokoládám... A večer jsem se přejídala, abych zakryla samotu ve své hlavě.

Vyjedla jsem se na pro mě neuvěřitelných 68 kg. Fotky z té doby jsou pro mě odstrašující. To byla asi polovina prázdnin 2015. Už to stačilo, dokázala jsem sníst celou sklenici nutelly za jeden den, jen abych si obalila bolavé nervy cukrem. Přejídání do bolestí břicha, kdy jsem nemohla celou noc spát...
Zle se na to vzpomíná, ale důležité je, že jsem našla příčinu sama v sobě. Koupila jsem si permici do fitka a začala docházet na skupinové lekce. Začala jsem běhat na pásu a věnovat se jídelníčku. I přestože jsem se občas přejedla, ty úspěšné dny převažovaly, a já začala pomalu hubnout.

Ale bylo to pomalu, já chtěla víc. A přesně tady je chyba dneška. Chyba, za kterou teď nadávám sama sobě. Kdybych byla trpělivá, přemýšlela o svém jídle a věnovala se dál cvičení, mohla jsem být zdravá, pěkně štíhlá a nemusela jsem teď řešit zpomalený metabolismus a nepřicházející menstruaci.

Začala jsem držet hladovky, nejdříve jednodenní, stahovat denní příjem, pak následovaly klidně i více jak 3denní půsty. Stres z testů na výšce, kouření a pouze čaje několik dní. To donutilo moje tělo hubnout, i když nějaký tuk, tak ovšem taky svaly. Tělo, které nedostávalo měsíc a půl skoro žádné živiny a jídlo mi jasně dalo znamení, že takhle ne. Křeče, bílé vzezření, popraskané koutky a nepřicházející menstruace. Zpomalený metabolimus.

Jsou věci, které jsou přednější než štíhlost. Například zdraví. Neříkám, že to spolu nemůže korespondovat, ale hubnout na úkor sobě je naprostý nesmysl. Díky hladovkám a snědením jednoho jablka denně jsem na váze viděla sice 55 kg, ale moje tělo přesto není hubené. Jsem vážně pitomá, co jsem taky mohla čekat. Přestože vážím stejně jako na jaře 2014, mám na břiše o poznání více tuku, nohy o poznání rozklepanější a zadek ani ne zdaleka tak hezký.

Děkuji bohu za to, že mi otevřel oči. Že jsem začala více jíst. Počítám s tím, že určitě něco přiberu, ale počítám s tím, a těším se na to, až mě nebude bolet žaludek od hladu, až se mi nebude točit hlava vyčerpáním a až nebudu unavená pouze z chůze do schodů. Beru to, že něco přiberu jako dobré znamení zdravého těla. Těším se na pravidelná jídla, plná ovoce, zeleniny, luštěnin a ryb. V aktuální době se stravuji jako vegan, nekouřím, alkohol piju velice střídmě, jím ryby a výjimečně kousek sýra.
Převážně jím raw till 4, nebo klasicky jako vegan, ale jím ryby, proto se nechci ani vegankou nazývat.

Můj cíl je teď jasný. Uzdravit své tělo, jíst tolik kalorií, kolik potřebuji, to znamená od 1500 kcal do 2500 kcal, na high carb low fat stravě. Samozřejmě se nadále věnuji běhání, posilování a i plavání. Předpokládám, že bych mohla přibrat něco málo přes 60 kg, i s tím počítám, ale vím, že až se moje tělo uzdraví, kila půjdou zase postupně samovolně dolů bez nějakých diet, jen na základně svalové hmoty a aktivity.

Teď už musím jít spát, protože i spánek patří k zdravému životnímu stylu. Napíšu, až zas bude co říct.
Cítím se trochu lehčí, když jsem dokázala napsat vše, co mě několik měsíců tíží na srdci. Dobrou. :)